Jak na to, aby škola nebyla pro děti cizinců španělskou vesnicí

Jak je možné, že přicházejí do školy a neumějí vůbec česky? S tím se musí něco dělat!! Vždyť jsou to úplní chudáci! Představa, že mě posadí třeba ve Vietnamu do školy a uč se… no to bych asi zešílela!

Podobné reakce slýcháme na seminářích i v rozhovorech s pedagogy skoro vždycky. Řeč je o dětech s odlišným mateřským jazykem, kterých je v českých školách docela dost. Jaké to je přijít do školy, kde nerozumíte vůbec ničemu, můžete zažít prostřednictvím tohoto videa (ZDE).

Najdou se však i výjimky. Například ZŠ a MŠ Jaroslava Seiferta pro své žáky organizuje kurzy češtiny a odpolední doučování. Většinou si na tyto aktivity žádá prostředky z rozvojových programů MŠMT, někdy vyjdou i dotace z městské části, jako například v minulém pololetí. Díky této podpoře mohla škola otevřít intenzivní kurz češtiny jako druhého jazyka pro devět žáků z celé školy. Ten probíhal 12 hodin týdně v době běžného vyučování. Kromě intenzivních kurzů mohou žáci 1. i 2. stupně navštěvovat odpolední kroužky češtiny pro cizince vedené češtinářkami školy, které jim pomáhají například s pravopisem, interpunkcí, skladbou apod.

Podívejte se na video, kde hovoří ředitelka ZŠ a MŠ Jaroslava Seiferta. Uvidíte ukázku z hodiny češtiny pro cizince a uslyšíte, co se v kroužku češtiny naučila Suchitra z Nepálu, která při nástupu do školy uměla jen o málo víc než pozdravit.

Aby si všichni vedli tak, jako Suchitra, bylo by zapotřebí, aby měl každý žák po příchodu do školy možnost absolvovat intenzivní kurz češtiny přímo na škole. Společnost META, o.p.s. se snaží prosadit, aby se podpoře výuky češtiny jako druhého jazyka věnovalo víc pozornosti a především prostředků. V současnosti o podobě podpory rozhodují samotní ředitelé škol a bohužel ne každý vyhodnotí potřebu jazykové podpory jako hodnou pozornosti.

Naše legislativa je navíc trochu zavádějící a ředitelé se mohou domnívat, že zajištění jazykové přípravy je na krajích a zřizovatelích (viz školský zákon, §20). Na vině je pravděpodobně duální systém, kdy jazykovou přípravu pro občany EU mají zajišťovat krajem vybrané školy, zatímco pro ostatní cizince je to na školách samotných. A největší překážkou jsou samozřejmě peníze.

Pokud chceme, aby se děti, které mluví jinou mateřštinou, nezůstaly beznadějně pozadu, je třeba jim na startovní čáře pomoci. První institucí, kterou v České republice potkávají, bývá většinou škola. A právě ta by těmto dětem měla nabídnout vhodný program s výukou češtiny jako druhého jazyka.

Co si o tom myslíte vy? Svůj názor můžete vyjádřit v on-line anketě:

[zddanketa_1]

Autorka pracuje ve společnosti META.

Jazyková příprava žáků s odlišným mateřským jazykem