Patří střelba do škol?
Publikujeme příspěvek Ivany Rádkové, učitelky z Opavy, která učí na speciální škole děti s kombinovaným postižením.
Nedávno jsem obdržela e-mailem, stejně jako všichni mí kolegové ve škole, nabídku paintballu, který zpestří a obohatí školní dny. Nabídka přišla od asistentky majitele paintballových aktivit. Dále se uvádělo, že mají bohaté zkušenosti s pořádáním paintballu pro základní a střední školy a o tyto aktivity je velký zájem.
Paintball se tu popisuje jako rozvíjející se adrenalinový sport, který patří mezi nejbezpečnější na světě, klade nároky na celého člověka, na jeho schopnosti rozhodovat se rychle v krizových situacích, říká se tu, že podporuje týmového ducha a zásady fair play. Paintball je údajně stále oblíbenějším teambuildingovým sportem všech generací, který dává zakusit intenzívní pocity napětí a dobrodružství vrcholící nekonečnými lekcemi prohry a pokory střídané euforií týmového vítězství.
Asistentka majitele dále doporučovala jejich paintballovou provozovnu, jelikož mají bohaté zkušenosti s pořádáním paintballových akcí pro základní a střední školy a s tábory i pro ty nejmenší, což bylo v uvozovkách a evokovalo obraz střílejícího batolete. Garantovala precizní organizaci hry, profesionalitu, čistou výstroj i výzbroj, odzkoušené a promyšlené herní scénáře a také bezkonkurenční cenu. Cena byla necelých tři sta korun na žáka a zahrnovala kompletní vybavení, které obnáší ZBRAŇ, plnění co2, masku, oděv, rukavice, šátek a 200 kuliček. Hra není časově omezena.
Děti se učí spolupráci při „zabíjení“ druhých
Po přečtení této nabídky jsem potřebovala pár dnů na vstřebání informací a postupné vymazávání obrazů dětí (i maličkých) mířících na sebe zbraněmi. Poté jsem paní asistentce napsala, zda si opravdu myslí, že je dobré, když se děti učí po sobě střílet. Odpověď mě ještě více vyděsila – každoročně s nimi hrají základní školy po celém kraji a jsou vždy spokojeni. Jedná se o teambuildingovou aktivitu, děti se učí spolupráci, komunikaci, týmovému duchu, soustředění, sportují, jsou na čerstvém vzduchu.
Může prý potvrdit z praxe s malými dětmi, že na paintball nelze pohlížet jako na sport podporující agresivitu, ba naopak – učitelé jim vždy děkují a žáci se k nim vracejí si zahrát. Mají zpětné vazby, že se žáci díky hře lépe poznali a hra měla pozitivní dopad i na atmosféru ve třídě.
Má další otázka byla: základ je ve střelbě? A odpověď: respektuji váš pohled na věc. Jako učitelka na střední škole, dlouholetá vedoucí na dětských táborech a v neposlední řadě matka, jsem jiného názoru. Na tuto odpověď jsem již neměla otázku.
Uváděnými pozitivy hry se zastírá její základ – střelba a agrese. Je možné pohlížet na paintball jako na hru pro všechny věkové kategorie bez jakýchkoli záporných dopadů na psychiku, myšlení, prožívání a lidskost? Bez ohledu na nebezpečí kontaktu se zbraní, kterou mohu použít jako střelnou proti jinému člověku, a tím ho zneškodním?
Jaký názor máte vy? Dovolili byste vašemu dítěti, aby se obléklo do speciální uniformy, dostalo náboje a šlo střílet po ostatních spolužácích? I když jen jako…
Absurdní situace. Jsem také učitelka a matka a nechci, aby se děti učily střílet, byť jen ve hře. Tuto hru odmítám a všechny výhody, které jsou o ní napsány, lze použít při jiných hrách, ve kterých není agresivita a zmar a smrt jako důsledek jejich procesu.
Až dostanete e-mailem nabídku s velkou slevou na paintball pro vaše děti nebo žáky, využijete ji?
ilustrační obrázek. by Daniel Riquelme (flickr.com) (CC BY-NC-SA 2.0)
Související články
Zanechat komentář
Finanční dárci:
Produktová podpora:
Spolupracujeme:
3 Komentáře
Já jsem jako žáky závodně střílela a žádný agresivní člověk nejsem.Je fakt, že se střílelo na terče,ale zato „ostrými“.Mé děti(kluci) hrají občas airsoft, což je obdoba – střílí se z replik zbraní kuličkami. Pořídily si brýle, pistolky, kuličky a tak 6x do roka si jdou ven zaběhat a zahrát na vojáčky.My jsme to v dětství dělali také, jen jsme neměli takové vymoženosti jako jsou airsoftové zbraně,ale v podstatě jde o smysl hry. A tou bylo vždy „zabít“ soupeře. Žádní mafiáni a agresoři z nás nevyrostli.(mé děti se výborně učí na gymplu a doma mě napomínají,když mi ujede neslušné slovo).
Jsem ročník 90, úspěšně jsem vystudoval VŠ a nikdy jsem neměl nějaké studijní, pracovní ani jiné problémy a ‚agresivním‘ hrám, ale i třeba bojovým sportům se věnuji od malička jakožto i airsoftu apod. Domnívám se, že člověk by se měl naučit ovládat svojí agresivitu (ale i sexualitu) a né se tomu vyhýbat. Dnes kdy každý druhý člověk boxuje a je cynický k brutalitě, bych se svému dítěti (zatím žádné nemám) neodvážil toto vzdělání upřít. Týmové zážitky na podobných akcích jsou jedny z nejlepších co jsem zažil a na nekonečno procent to utužilo a sblížilo náš středoškolský kolektiv. Neni asi dobré do toho dítě nutit, ale pokud to samo vyhledává tak to znamená, že je na to připraveno. Potlačování agrese a sexuality může vést k psychickým problémům, ale i ke zkratkovitému jednání kdy si netrénované dítě pod tlakem neuvědomí následky svého jednání. Při paintballu se ovšem dítě především učí sebeovládání, sociální inteligenci a kooperaci.
Je to hra a je nutno to vnimat jako hru. Detem se to libi, touzi po tom, nejspis si tim potrebuji projit pro svuj zdravy vyvoj a potrebuji to. Driv po sobe klukovske party hazely kamenim, tekla krev. Tohle je velmi jemne, disciplinovane, s pravidly. A i kdyz to budete vnimat jako umeni boje, i to je potreba umet. Clovek se musi umet branit a zrejme prirozene se to touzi naucit. A nezijeme ve svete, kde to neni potreba. Nemyslim si, ze by to v detech vyvolavalo agresivitu, kterou by jinak nemely. Neumoznoval bych to malym detem v predskolnim veku, ktere by to nedokazaly vnimat jako hru, ale tem vyspelejsim bych to neupiral.