Co se musí změnit – děti, nebo česká škola?

Publikujeme text Oldřicha Botlíka, autora projektu Kalibro (ZDE). Svým příspěvkem reaguje na debatu, která proběhla pod článkem, který představil desetiletého Američana Rhyse. Ten vymýšlí a vytváří vlastní počítačové hry v programu Gamestar Mechanic. Zmíněný článek a následnou diskusi o tom, v čem spočívá prohlubující se nesoulad mezi českými žáky a školou, můžete číst ZDE.

Kdykoli se začtu do nějaké internetové diskuse českých učitelů, musím se potom nějakou dobu vzpamatovávat z toho, kolik z nich vyjadřuje (1) hluboké znechucení z dnešních mladých lidí, (2) naprosté nepochopení příčin, proč škola nefunguje, a (3) do očí bijící bezradnost při uvažování o východiscích ze současné situace. Stav je – až na lokální výjimky – opravdu katastrofální. O tom už dnes není pochyb.

V čem pak tedy vlastně spočívá ono pedagogické vzdělání, na jehož poskytování si chtějí i nadále udržet monopol pracoviště, která ho měla doposud?

Ti, kteří jejich monopol v nedávných debatách hájili, argumentovali mimo jiné srovnáním s lékaři: „Nikdo soudný se přece nenechá operovat od člověka bez diplomu z medicíny.“ Mě na tom srovnání zajímá něco úplně jiného: Obtěžují snad lékaři veřejnost neustálými stížnostmi na to, že za nimi chodí lidé, kteří jsou nemocní? Zato stížnosti učitelů, že mají vyučovat žáky chodící na jejich školu, by se daly přehazovat vidlemi. Zbyla těmto stěžovatelům vůbec ještě nějaká profesionální hrdost?

Škola je pro děti a podle toho má vypadat 

Oldřich Botlík

Chci, aby bylo zřejmé, že žáky nehodnotím a nehledám příčiny toho, proč jsou takoví, jací jsou. Z jednoho prostého důvodu. Stát jim ukládá povinnost chodit do školy, a má proto naopak jasnou povinnost zajistit, aby prostředí, do něhož je posílá, s nimi bylo „kompatibilní“. Aby pobyt dětí ve škole vůbec mohl plnit cíle, kvůli nimž škola existuje. Za to, že náš stát tohle nezajistil, nesou kolektivní politickou vinu všechny české parlamentní politické strany. A že už jich je pořádný zástup! Odbornou vinu pak mají – až na pár výjimek potvrzujících pravidlo – právě vysokoškolská pracoviště připravující učitele.

Vím, že pro hodně rodičů je posílání dětí do školy zhruba totéž jako zaparkování auta do garáže nebo uvázání psa u boudy. Pro takové rodiče je nejdůležitější, že jejich děti jsou část dne pod dohledem. Bylo (a bude) to tak vždycky. Ani to však stát nezbavuje povinnosti pečovat o soulad školy s tím, jaké děti do ní chodí. Soulad přitom vůbec neznamená, že škola má dětem ve všem ustupovat, tolerovat všechno, co dělají, přistoupit na jejich „pravidla hry“.

Základka, co se vyrovná gymnáziu

Mluvil jsem nedávno s ředitelem jedné základní školy, která nic takového nedělá. Není „výběrová“, ale přesto v malém městě úspěšně konkuruje místnímu víceletému gymnáziu. Po skončení páté třídy v ní žáci zůstávají, nejsou s nimi žádné kázeňské problémy, děti se ve škole hodně naučí a baví je to. Ředitel této školy ovšem už přes 20 let velmi cílevědomě pracuje s učiteli, zajímá se o nové metody práce s dětmi, zve do školy různé lektory a sám přednáší jiným. A například také, jako jeden z mála ředitelů základních škol v ČR, pravidelně rozdává žákům dotazník Kalibro, ve kterém děti anonymně hodnotí své učitele. Žáci k tomu podle jeho slov přistupují velmi zodpovědně.

Tento ředitel má vynikající renomé u svých kolegů ředitelů i u učitelů jiných škol. Není zde prostor, abych se zabýval detaily jeho úspěšného působení. Sleduji ale jeho práci už velmi dlouho – někdy z dálky, někdy bezprostředně, občas prostřednictvím spolupráce s učiteli na jeho škole. Jedno však napsat můžu: na samém začátku jeho úspěšné cesty byly pochybnosti o dogmatech, o něž se tradiční česká škola opírá. Opatrně, opravdu velmi opatrně (pamatuji se na to) začal platnost těch dogmat postupně ověřovat a také je postupně opouštěl. Dělal to velmi rozvážně, protože (1) nechtěl ublížit žákům, (2) ta dogmata mu byla vštěpována i během jeho vlastního pedagogického studia. Má z nich státnici.

Naposledy mi řekl, k jakému závěru dospěl: „Na tom, co přesně se děti učí, moc nezáleží. Důležité je, aby se zabývaly něčím, co je zajímá, odpovídá jejich schopnostem a umožňuje jejich spolupráci a růst. Když škola dokáže zařídit tohle, jsou všechny ty osnovy, RVP, ŠVP, standardy, plošné testy a zkoušky jen zbytečným balastem.“

Znovu opakuji: jde o docela velkou základku v malém městě, která si nevybírá žáky. Patří k účastníkům projektu Kalibro a dlouhodobě v něm dosahuje nadprůměrných výsledků. Prostě když se chce, tak to jde. Ale nejde to postaru.

Jak to vypadá, když žákům zachutná matematika

Nedávno jsem se zúčastnil setkání s asi třiceti učiteli – účastníky projektu Matematika s chutí, který jsem pomáhal připravit. Projekt byl založen na tom, že žáci víceméně sami (učitel byl spíše moderátorem jejich aktivit než zdrojem moudra) zvládali problémy, které souvisely s předmětem jejich zájmu (a také trochu s matematikou, případně s dalšími předměty). Zajímalo je například tohle: jak připravit třídní expedici do Krkonoš, jak vybrat nejlepší vyhlídkový let jako třídní výlet, jak zorganizovat návštěvu ZOO pro mentálně postižené klienty domova, s nímž škola spolupracuje, jaké geometrické obrazce a tělesa jsou na stavbách kolem nás, jak vypadá jejich ideální pokoj, co potřebuje spočítat kuchař, jak funguje lanovka v jejich městě.

To setkání mi přineslo jeden z nejkrásnějších zážitků, které jsem za posledních 25 let ve školství měl. Bylo nádherné poslouchat učitele velmi upřímně líčící své počáteční pochybnosti i to, jak jejich pochybnosti postupně roztávaly, když se začínala projevovat zvídavost a nápaditost žáků. Učitelé například přiznávali, že o mnohých si mysleli pravý opak. Postupně se osmělovaly i velmi bázlivé a odstrkované děti a ostatní je začínali „brát“, protože oceňovali jejich přínos společné práci. Žáci se spontánně dožadovali hodin „s chutí“ a řada z nich trávila nad projektem spoustu času i doma – aniž by musela. Protože je to zajímalo, oni sami chtěli a byla to pro ně přiměřeně náročná výzva.

Jinak řečeno: Určitě to jde, ale cesta rozhodně nevede přes návrat ke škole z první poloviny 20. století. I proto, že do ní chodí děti žijící v první polovině století jednadvacátého. A za těch sto let se opravdu změnilo skoro všechno.

Ovšem kromě dogmat české školy.

13 komentářů: “Co se musí změnit – děti, nebo česká škola?”

1. Jana Petrů napsal:

   11.6.2014 (16:53)

   Díky za optimistický článek!

   Odpovědět
2. monika stehlikova napsal:

   14.6.2014 (13:23)

   Výborný článek!Je skvělé, že jsou školy, kde se vše moderní daří. Bylo by však žádoucí, aby takové školy byly téměř všechny, protože všechny dostávají téměř stejné finanční prostředky pro svoji existenci. Stát/dnešní děti/rodiče nemohou čekat, až se náhodně najde výborný ředitel, který se rozhodne pro změnu a kterému se po letech trpělivé práce zadaří. Je potřeba vymyslet takové mechanizmy, které by přiměly všechny školy k takovým dobrým výsledkům, jaké představuje tento záslužný článek. Je alarmující, že zatím nic takového zavedeno není.

   Odpovědět
3. Dana Zmátlíková napsal:

   18.6.2014 (15:40)

   Jsem vždycky šťastná, když čtu nebo slyším o nějaké škole, kde TO jde. Z vlastní zkušenosti – bez osvíceného ředitele funguje maximálně první stupeň. Paní učitelky z prvního stupně jsou často velmi kreativní, práce je baví, jsou empatické a mladší děti jim dávají ihned zpětnou vazbu. Takové učitelky pak často ředitelům a školní byrokracii navzdory vytvoří pro děti velmi inspirativní prostředí. Před nimi klobouk dolů.
   Na druhém stupni, kde na děti působí hodně učitelů najednou, už to podle mého názoru bez společné vize fungovat nemůže. A společný cíl (a cesta k němu) se bez cílevědomé práce ředitele s učiteli sám neobjeví.
   My – rodiče dětí ze základních škol bychom se měli snažit přesvědčit zřizovatele škol (obce), aby se výběru ředitelů svých škol věnovali obzvlášť pečlivě.

   Odpovědět
4. Dana Nová napsal:

   18.6.2014 (20:43)

   Představa, že škola je pro děti a podle toho má vypadat je mírně řečeno naivní. Společnost financuje školství, protože potřebuje co nejlevněji připravit schopnou pracovní sílu, primárním cílem není děti pobavit. Pro mě je důležité, aby se dítě ve škole hodně naučilo, umělo se včlenit mezi ostatní a bylo tam v bezpečí. O zábavu se svým dětem dokážu postarat sama.

   Odpovědět
   • Olga Pohl napsal:

     19.6.2014 (12:45)

     Dobrý den, paní Nová,
     ukazuje se, že pokud škola nebere ohled na to, jaké jsou současné děti a jak se vyvíjí okolní svět, nedokáže žáky na pracovní uplatnění dost dobře připravit.

     Poznatky, bezpečí a profesní uplatnění jsou určitě důležité, člověk však není v životě jen pracovníkem.

     Ve škole by se děti měly připravovat i na to, aby uměly smysluplně žít v současné (budoucí) společnosti a být aktivními občany, kteří se v proměnlivém světě neztratí.

     Odpovědět
     • Dana Nová napsal:

       19.6.2014 (18:45)

       Dobrý den, paní Olgo,
       V zásadě se shodujeme v tom, jak by to mělo vypadat. Škola však už bere ohled na žáky a věrně kopíruje společenskou realitu i poptávku.
       Všechno žákům maximálně ulehčujeme. Ten údiv, když nechci přijmout seminární práci po termínu! U maturity tolerujeme chyby,úroveň je nastavená směšně nízko. Necháme vystudovat i ty, kteří mají minimální docházku, je normální, že se na hodinách spí,jí, poslouchá hudba ze sluchátek. Hrubé chování už je normou, nenosí se žádné pomůcky – ani papír či tužka. Učitel, který chce něco naučit, je pro vedení nežádoucí.
       Slyšet o pozitivních výjimkách je milé, ale realita na většině škol je jiná. Živě totiž připomíná film Bastardi.

       Odpovědět
       • Magda N. napsal:

         27.6.2014 (10:20)

         Dobrý den paní Nová,

         upřímně musím říct, že jsem taky v některých hodinách na gymnáziu spávala a pomůcky jsem zapomínala, kde se dalo. Ke konci jsem je už ani nenosila. A když dneska po letech přijedu domů k rodičům a hrabu se v materiálech z té doby, zjišťuju jednu důležitou věc. Z předmětů, kde jsem měla učitele, kteří mě dokázali pro svoji látku nadchnout, mám dokonalé zápisky. Všechno barevně podtrhané, skvěle připravené a na to, jaký jsem životní zmatkář, i velmi dobře strukturované. Navíc si z toho i spoustu pořád pamatuju.

         Vaše poznámka, že své děti dokážete pobavit sama a že se ve škole nemají bavit, ale pracovat, pak podle mě skvěle vystihuje pravou podstatu problému našeho školství. Protože to, co říkáte, si bohužel myslí i většina učitelů.

         Děti tráví ve škole většinu svého času. To, že si s mámou večer zahrají karty a podívají se na komedii, jim asi nepomůže v tom, aby v deset dopoledne sledovaly nudný a monotonní projev učitele fyziky na téma, které je jejich životní realitě naprosto vzdálené. Zvlášť pokud vědí, že všechno, co říká, stejně najdou lépe zpracované na wikipedii. Možnosti dnešní mládeže jsou prostě zcela odlišné od toho, na co si pamatují jejich rodiče a učitelé.

         Možná by bylo dobré, aby si ty smart phony a iPady, na které často tak nadávají, pořídili i učitelé. Před tím, než dají osmákům faktografickou přednášku na téma první světová válka, by se pak mohli podívat, jestli nenajdou zajímavou infografiku, rekonstrukci bojů a interaktivní test, který dnešní puberťáky určitě zaujme víc.

         Odpovědět
         • Dana Nová napsal:

           27.6.2014 (20:12)

           Skutečně nečekám, že škola bude něco jako varieté nebo zábavní park. Ani v životě to tak není. Chci, aby moje děti věděly, že je čas na práci a čas na zábavu. Není vám divné, že podobného názoru jsou i odborníci na vzdělávání? Nebo tomu rozumíte líp? Protože jste chodila do školy?
           Dnešní škola se hodně změnila a dětem se podbízí. My tak dětem děláme medvědí službu.
           Také si nemyslím, že smart phony a iPady vyřeší problémy našeho školství – ty spočívají hlavně v podfinancování školství.
           Na závěr bych podotkla, že bez pomůcek a se spícími či zfetovanými studenty se učí opravdu špatně. Dnešní studenti pomůcky nezapomínají,nenosí je programově. Vědí totiž, že prospějí, i když v hlavě nemají nic.

5. Zdeněk Bělecký napsal:

   19.6.2014 (14:05)

   Pár poznámek:
   1) Nesouhlas: Internetové diskuse nebývají dobrým zdrojem pro získání reprezentativního vzorku čehokoli.
   2) Souhlas výhradou: Systémová změna nemůže spočívat v aktivitě několika lokálně omezených vizionářů a nadšenců.
   3) Naprostý souhlas: Politici mají pracovat tak, že sestaví odborné týmy a pracují s jejich výstupy. U nás školská politika = momentální nápady ministrů a různých místních radních ovlivněné podružnými faktory, nikoli koncepce založená na tvrdých datech a jasných cílech.
   4) Dovětek: Změna se nedá uskutečnit skrze papíry, ale jen skrze lidi. S panem Botlíkem už jsme o tom několikrát vedli spor, on by nejraději učitele vyměnil, já jako naivní optimista bych ještě zkusil více podpořit ty stávající. Jak, to je na dlouhý článek, na který v závěru školního roku nemám čas, tedy telegraficky: finančně ve vazbě na kvalitu, revizí pregraduální přípravy, cíleným dalším vzděláváním, zaplacením podpůrných profesí, posílením právního postavení učitelů a škol, zlepšením materiálního vybavení škol. Nad tím vším jsou jasné, stručné a NEROZPORNÉ cíle státní vzdělávací politiky, nikoli telefonní seznamy očekávaných výstup, standardů a jiných kydů.
   Přeji všem klidné prázdniny.

   Odpovědět
6. Ivana Kučírková napsal:

   20.6.2014 (13:36)

   Dobrý den, pane Botíku, takovýchto snílků ve školství je opravdu mnoho – i já jsem mezi ně patřila – než mě kvalita pracovníků nadřízených a kolegů ve smyslu kvality a přístupu k dětem vzala vítr z plachet – už dávno není pravda, že si veřejnost váží školy ( hklavně rodiče ) a kvalifikovanost nadřízených ve smyslu přístupu ke svým podřízeným poradit a pomoci – mizivá. Co ale s těmi rodiči, kteří nepovažují školu za partnera, ale za povinnost a často nepřítele ? Kdo tady pomůže ? Na to, aby se zabývaly děti školou doma s chutí, je v tom musí vedle učitelů někdo podporovat – moje obě děti prošly osmiletým gymnáziem a vím, co „šrocení“ o ničem zábavném znamená – taky bych změnila stereotypy, pomáhala učitelům, protože z jejich kvality po všech stránkách pak vyplývá spokojenost všech – ale kde začít ? Myslíte si, že 99 % ředitelů dělá jinou práci než vykazují jeho platové tabulky ? Nedělají 🙁 Budete se divit, ale vše se odvíjí od přísunu peněz do škol – když budou – budou projekty, které budou děti bavit a mají i delší perspektivu. Moje práce se mi lbí – děti jsou nadšené, rodiče si mě váží a dělám spoustu zajímavého, které na první pohled s běžnou standardní výukou nesouvisí. Zájem dnešních dětí se posunul opravdu někam jinam a je těžké je přesvědčovat, že život je také o něčem jiném, než je vidět na úrovni potřeb mnohých rodin. Takže abych to uzavřela – je dobře, že má školství snílky – my učitelky a ženy od rodin se někdy zasníme také – váš článek, pane Botíku, mě nepobouřil, ikdyž v něm i do mě šijete a strkáte do jednoho pytle s neoblíbenými. Pokud chcete další inspiraci pro svoje zkoumání, zkuste si týden učit ve třídě, kde máte děti dyslektické, neposedné a bez rodinného zázemí, tudíž do školy určitě obden nepřipravené – pak ocením Vaši radu a inspiraci daleko “ intenzivněji“- hezký den s úspěšnými řediteli a nadšenými dětmi – a tomu, že žáci hodnotí ve svých dotaznících své učitele vždy objektivně, ikdyž ten den od něj nejsou pochválené – tomu říkám překonání všech dětských projevů a pocitů z nezdaru v dětském kolektivu – tu školu by bylo dobré navštívit a dětí se zeptat – pro inspiraci. TAKŽE DĚKUJI ZA SUPROVÉ NÁVODY JAK UČIT A CO UČIT A TĚŠÍM SE NA VAŠE NOVÉ ŠKOLSKÉ KONSPEKTY, KTERÉ PROJDOU VLÁDOU. MÁM 14 LET DO DŮCHODU A SNAD SE ŠKOLSTVÍ PODLE VAŠICH PŘEDSTAV DOČKÁM – a můžete se zeptat mých kolegů, jestli patřím mezi věčné stěžovatele 😉 na cokoliv…spíš se snažím věci, které se mi nelíbí, měnit, když to jen trochu jde. TAKŽE Z VAŠEHO „ZAPYTLOVÁNÍ“ směle odjíždím do mé oblíbené práce i se všemi „neduhy“, které přináší – za možné chyby v textu se omlouvám – berte je za mé a ne za chyby všech učitelů na celém světě, děkuji.

   Odpovědět
   • Ivana Kučírková napsal:

     20.6.2014 (13:42)

     omlouvám se za zkomolení jména, pane Botlíku

     Odpovědět
7. Pavel napsal:

   16.2.2015 (20:48)

   Pane Botliku, vy jste ale naiva. Sleduji porad hydepark, kde se vyjadrujete ke stavu naseho skolstvi. Jste uplne mimo a vas argument, ze lekari si take nestezuji na to, ze k nim chodi nemocni pacienti hovori za vse. Vy vubec nemate poneti co se dnes ve skole deje. Vezmete si ten svuj duchod a vyk
   Iidte pole. Ta moderatorka je vice v obraze nez Vy.

   Odpovědět
8. David Hollan napsal:

   16.7.2015 (14:23)

   Neobyčejně mě zaujal popis toho, jak vypadala správná hodina matematiky. Děti hledaly jakési cestovní informace na webu – to má s matematikou společného co? Pak poznávaly geometrické útvary na stavbách – jako motivace dobré, ale pak by to imo chtělo taky nějakou tu matiku.
   Úspěšnost různých „moderních metod“ totiž až příliš často spočívá v tom, že se zcela resignuje na nějaké ambice děcka něco naučit.
   Do školy, kde se matika učí takhle, bych své dítě rozhodně nedal.

   Odpovědět