Dnešní děti jsou líné a pohodlné

Publikujeme blog sociologa Stanislava Bilera, který původně vyšel jako komentář na IHNED.cz (ZDE). Autor v něm reaguje na zjednodušující článek o současných dětech a jejich chování ve škole, který vyšel na zpravodajském webu iDNES.cz (ZDE). 

Přiznejme si, že jen s memorováním už dnes nelze uspět. Svět se změnil, ale české školství stojí na místě. Není se čemu divit, že to děti nebaví a zlobí. Nicméně rákoska v nich touhu po poznání nezapálí.

Minimálně již od antiky lidstvo setrvale degeneruje a evoluci navzdory je každá další generace dětí horší, než byla ta předchozí. V podstatě je zázrak, že dnešní děti vůbec umějí číst a počítat a že se ve volném čase vzájemně nevyvraždí. Minimálně takový obrázek vykouzlíte, pokud se v redakci nudíte a zavoláte několika postarším učitelům s otázkou, jestli náhodou ty dnešní děti nejsou „nějaký divný“. A ono že jo.

Takhle nějak se zrodil článek na serveru iDnes.cz s názvem Myšlení dnešní děti bolí a rodiče jsou až agresivní, říkají učitelé. Selektivní paměť a idealizace minulosti jsou výbornými pomocníky. Učitelé s dvacetiletou praxí díky nim bez problémů potvrdí, že dřív bylo všechno lepší a děti hodnější. Podle podobného mustru nicméně vycházejí články kontinuálně.

Za pozornost pak stojí citace Jana Režného, ředitele základní školy ve Zlivi: „Žáci jsou dobří v cizích jazycích, protože mají motivaci je umět. S matematikou je to horší, což souvisí s neochotou myslet, vynaložit úsilí. Pohodlnější je pro ně kopírovat materiály z internetu.“

Nevím, jestli se nechce myslet žákům, ale jejich řediteli se nechce myslet zcela určitě. Příčinou evidentně není lenost, protože cizí jazyk se bez vůle a přemýšlení nenaučíte. Příčinou je, že zmíněný ředitel neumí žáky motivovat při výuce matematiky. Z matematiky se přitom stal symbol chronických problémů českého školství, se kterými si učitelé neví rady. Důsledkem jsou pak nevalné výsledky studentů u maturit.

Kromě dětí učitelům komplikují život i jejich rodiče. Některým totiž není jedno, jak se jejich dětem ve škole daří. Nikdo nezpochybňuje, že někteří rodiče se chovají arogantně či jinak absurdně. S podobnými typy se však nesetkávají jen učitelé, ale každý, kdo má v práci co do činění s lidmi – prodavači v obchodě, řidiči autobusů, městští policisté či lékaři v ordinacích.

Články na téma „zákazníci jsou čím dál horší – někteří i křičí“ však překvapivě příliš často nevycházejí. Zvládnout konfliktní rodiče je úkolem vedení každé školy, stejně jako manažer každé prodejny řeší problémové klienty. Kromě těch agresivních se po této zemi také pohybují rodiče, kteří jsou z úrovně základních škol často zoufalí.

Ti už musí být z naříkání učitelů na nevychované děti unavení. Zvládnout děti, motivovat je k učení a domluvit se s jejich rodiči je součást jejich zaměstnání. Zatímco pacienti se dokážou čím dál lépe ozývat proti aroganci některých lékařů a jejich neochotě debatovat o léčbě, pokud stejnou nevoli se systémem výuky projeví dítě, je považováno za nevychovaného spratka.

Stejně jako asi nikdo netouží být léčen 100 let starými metodami, je komické, že se v případě žáků vzpomíná školní disciplína 100 let stará.

Zlobení je emancipace, nikoli deviace

Pokud chcete vychovávat své dítě cíleně pro práci u pásu, tak je naprostá disciplína, nekritické uznávání autorit a pocit podřízenosti to jediné, co ho pro tento život potřebujete naučit. Ostatně jedním z motivů zavedení všeobecného vzdělání byla také disciplinace budoucí pracovní síly.

Učitelé ztratili monopol na znalosti a musí soupeřit o pozornost s mnoha dalšími autoritami včetně internetu. Tak elementární věc, jako je nutnost s dětmi diskutovat, učit je argumentovat a umět prosadit svůj názor, je v české diskusi stále předmětem nebývalé kontroverze. Důraz je kladen na memorování se suchých faktů bez souvislostí a bez ohledu na svět okolo. Přiznejme si, že jen s memorováním v dnešním světě nelze uspět. Děti to často ví lépe než jejich učitelé.

Starší generace se sice může pohoršovat nad tím, že ony zlovolné děti hledí do svých mobilů a nedokážou vyjmenovat okresní města, jako když bičem mrská, ale následně se nechá bez řečí zatáhnout do pochybných půjček a nákupu hrnců, protože je finančně negramotná a nerozumí smlouvám, které podepisuje.

Tzv. funkční gramotnost je doména, ve které čeští žáci v mezinárodním srovnání neustále klesají,  jejich rodiče jim v tom určitě nepomohou. Svět se změnil, ale české školství stojí na místě. Není se čemu divit, že to děti nebaví a zlobí. Nicméně rákoska v nich touhu po poznání nezapálí.

Z motivování zaměstnanců se stala bezmála věda a péče o klienty je neodmyslitelnou součástí každé společnosti poskytující služby. V českém školství to stále vypadá, jako kdybychom žili v devatenáctém století. Samozřejmě se to zdaleka netýká všech škol, ale neustále se rozšiřuje propast mezi těmi, které tyto rozdíly pochopily, a těmi, kde si jen stěžují na nevychované děti a drzé rodiče. Cest a příkladů, jak to změnit, je přitom i v České republice celá řada – například zde.

6 komentářů: “Dnešní děti jsou líné a pohodlné”

1. poste.restante napsal:

   2.7.2014 (23:01)

   Ach můj bože.
   Směl bych se zeptat, kolik hodin strávil autor v posledních dvou letech ve škole a kolik z toho v pozici učitele?

   cituji: V podstatě je zázrak, že dnešní děti vůbec umějí číst a počítat a že se ve volném čase vzájemně nevyvraždí.
   Inu zdá se, že počítat umí stále hůře. Autor sám to předpokládá, když kritizuje neschopnost učitelů motivovat k výuce matematiky, takže této větě trochu nerozumím.
   Případů střelby na středních školách v USA máme dostatek. U nás, zatím, nemáme šílené střelce, ale několik případů fyzických napadení a sebevražd už ano. Takže si stačí jin chvíli počkat.
   Anebo jinak. Představa, že by před sto lety žák střední školy použil před učitelem vulgarismus je zcela absurdní.
   V osmdesátých letech se občas studenti oslovovali „vole“, ale dávali si pozor, aby se tak nestalo před učitelem.
   Víte, jakými slovy se běžně titulují dokonce i gymnazisté dnes?

   cituji: cizí jazyk se bez vůle a přemýšlení nenaučíte.
   Dovolím si nesouhlasit. Stačí se třeba jen do příslušné země přestěhovat. 🙂
   Teď vážně. Kdysi můj spolužák překvapil vyučující němčiny neobvyklou frází. Když se ptala, odkud ji zná, řekl, že ze seriálu Knight Rider. Víme, kolik času dnešní žáci stráví na internetu, čeští zpěváci zpívají anglicky, oblíbené seriály jsou vysílány česky i anglicky. Kdyby tedy nedošlo k zlepšení jazykových znalostí, bylo by to překvapující.

   cituji: Příčinou je, že zmíněný ředitel neumí žáky motivovat při výuce matematiky.
   Ptám se opakovaně. Jak se dá motivovat k výpočtu padesátého sedmého příkladu na složené zlomky?
   Jak se dá naučit matematika bez procvičování?
   Matematika je spolu s češtinou jediným předmětem, který se prolíná výukou od první třídy až k maturitě. Přičemž učivo vyšších stupňů stojí a navazuje na stupně předchozí. Nelze řešit soustavy rovnic bez znalostí násobení. Matematika tedy jen plně odhaluje bídu a propad českého vzdělávacího systému. Naplno je v ní vidět to, co v jiných předmětech tak zřetelné není.

   cituji: Články na téma „zákazníci jsou čím dál horší – někteří i křičí“ však překvapivě příliš často nevycházejí.
   Zkuste být prodavačem v supermarketu a ozvat se proti zákazníkům, nebo o tom napsat článek. Pak pochopíte, proč takové články nevycházejí.
   A naopak články a televizní příspěvky o agresivních občanech na úřadech, útocích na záchranáře, nebo městské policisty jsou stále častější.

   cituji: Zvládnout konfliktní rodiče je úkolem vedení každé školy,
   Ukázková věta, dokladující neznalost prostředí. „Dobrým“ ředitelem není ten, který se postaví za své učitele, ale naopak ten, který je vůči rodičům a zřizovateli dostatečně servilní. Jedině tak se vyhne podnětům ke zřizovateli, ČŠI a následnému odvolání.

   cituji: pokud stejnou nevoli se systémem výuky projeví dítě, je považováno za nevychovaného spratka.
   Dítě obvykle svou nevoli vyjadřuje způsobem, který definici spratka naplňuje. Ale o to tady nejde. Jako pacient jsem lékaři partnerem. Žák, notabene nedospělý, pro učitele partnerem není a nemůže být. Tím je jeho zákonný zástupce, ale nikoliv žák.

   cituji: Pokud chcete vychovávat své dítě cíleně pro práci u pásu, tak je naprostá disciplína, nekritické uznávání autorit a pocit podřízenosti to jediné, co ho pro tento život potřebujete naučit.
   Pokud chcete kohokoliv a cokoliv naučit, pak potřebujete, aby žáci slyšeli, co jim říkáte. Když uprostřed Vašeho výkladu začne jeden žák na druhého pokřikovat, je snad logické, že jej napomenete. To není výchova k nekritické poslušnosti vůči autoritám. To je elementární lidská slušnost. Žák ve škole má právo na bezpečné a podnětné prostředí k výuce. Jenže učitel nemá ani ty základní prostředky, aby takové prostředí zajistil. Kdy už začneme konečně také mluvit o právech žáků, kteří se učit chtějí?

   cituji: Přiznejme si, že jen s memorováním už dnes nelze uspět. Děti to často ví lépe než jejich učitelé.
   Ale to snad, probůh, každý učitel ví. Toho memorování je oproti minulosti dnes tak málo, že už nejsou memorovány ani ty informace, které by memorovány býti měly. Zkuste se zeptat studentů prvního ročníku střední školy na malou násobilku.
   A děti? Které dítě si vybere raději opakování -ný, -natý, -itý raději, nežli Grand Theft Auto? Proboha, které dítě se nechce občas z výuky ulít? A ve třídě je jich 30. Děti naopak mnohé neví. Neví, že nyní zanedbaná výuka jim bude chybět za 5 let.
   Zlobení není ani deviací, ale ani emancipací. Přesněji jistou „emancipací“ může být s nástupem puberty. Ale také být nemusí.

   cituji: Učitelé ztratili monopol na znalosti a musí soupeřit o pozornost s mnoha dalšími autoritami včetně internetu.
   Ale žádný monopol přece nikdy ani neměli. To je jen obvyklá pseudofráze, která nemá vůbec žádný reálný podklad. A internet není autorita.

   Tak elementární věc, jako je nutnost s dětmi diskutovat, učit je argumentovat a umět prosadit svůj názor, je v české diskusi stále předmětem nebývalé kontroverze.
   Názor je nutno vystavět na argumentech a argumenty na znalostech problematiky. Se svou češtinářkou jsem vedl vášnivé spory na téma „co tím chtěl básník říci“. Mohl jsem si to dovolit, protože jsem měl poměrně hodně načteno. Diskutovat ovšem můžeme o literatuře, ekonomice, sociologii. Nikoliv o platnosti vzorce pro výpočet obsahu kruhu, rychlosti rovnoměrného přímočarého pohybu, nebo o komutativnosti násobení.

   České školství nevedou k propadu zamindrákovaní učitelé, ustrnulí v devatenáctém století a neschopní zvládnout nové „zázračné“ výukové „metody“.
   Příčinou je především naprosto zcestný systém financování, dlouhodobé podfinancování, bezkoncepčnost, neustálé „reformy“, narůstající byrokracie a mnoho dalších vlivů, o kterých by šlo dlouze psát.

   Svět se změnil, ale malá násobilka a Archimedův zákon nikoliv. Rákosku do škol vrátit nelze, ale po tom ani učitelé netouží. Chtěli by jen docela obyčejně mít prostředí pro svou práci. Práci, kterou si zvolili proto, že ji mají rádi a mají rádi i své žáky. Anebo tomu tak alespoň ještě donedávna bylo.
   Článků, které nás urážejí, nasazují nám psí hlavy a dělají z nás neschopné pitomce už bylo napsáno stovky. Dozajista jsou jejich autoři přesvědčeni, že tím významně pomohli českému školství a napomohli zvýšit prestiž a postavení učitelské profese.

   Odpovědět
   • ivana napsal:

     22.7.2014 (17:21)

     naprostý souhlas

     Odpovědět
2. E napsal:

   10.7.2014 (12:20)

   Ja komentuji komentář. Článek je o voze a vy tu o koze :-). Jen příklad, cituji:

   —
   cituji: Pokud chcete vychovávat své dítě cíleně pro práci u pásu, tak je naprostá disciplína, nekritické uznávání autorit a pocit podřízenosti to jediné, co ho pro tento život potřebujete naučit.
   Pokud chcete kohokoliv a cokoliv naučit, pak potřebujete, aby žáci slyšeli, co jim říkáte. Když uprostřed Vašeho výkladu začne jeden žák na druhého pokřikovat, je snad logické, že jej napomenete. To není výchova k nekritické poslušnosti vůči autoritám. To je elementární lidská slušnost.
   —

   Článek přece neříká, že učitel má nechat na sebe pokřikovat žáky v hodinách a nemá je vést k elementární slušnosti. To je naprosté nepochopení nebo dezinterpretace řečeného a nebo demagogická argumentace ad absurdum.

   Odpovědět
3. poste.restante napsal:

   10.7.2014 (16:06)

   E.
   Dobrá. Tak tedy opusťte prostor obecných floskulí a zkuste tvrzení článku doložit konkrétními příklady.
   Například jak podle Vás dnešní škola u dětí vychovává „naprostou disciplínu, nekritické uznávání autorit a pocit podřízenosti“.

   Zkuste má tvrzení vyvrátit věcnými argumenty, nebo fakty. Dokažte mi, že se mýlím.
   Předveďte mi, jak se argumentuje nedemagogicky.

   Mimochodem, článek byl opublikován i na webu ihned.cz.
   Přečtěte si tamní komentáře, zvláště ty staršího data.
   http://dialog.ihned.cz/komentare/c1-62422560-dnesni-deti-jsou-line-a-pohodlne

   Odpovědět
4. Lukáš Adamík napsal:

   6.8.2014 (19:37)

   1. Až na pár výjimek, pan poste.restante konstatuje doložitelná a obecně známá fakta – promiňte, ale v čem spatřujete „demagogičnost“ jeho příspěvku? („Demagogu!“ – tato floskule je jakési novodobé zaklínadlo, či co?)
   2. Nerozlišujete výchovu a vzdělávání, jakkoli jsou propojeny – v článku i následných komentářích jste se do toho poněkud zamotali.
   3. Sociolog, anebo „dojmolog“ (když už jsme u těch vozů a koz)? Z jakého průzkumu (výzkumu) tedy tento článek vychází? Byl dlouhodobý, šlo o test v laboratorním prostředí, anebo přímo v místě školních toalet? Validita a relevance tohoto článku je absurdní.
   4. Stanislav Biler naprosto generalizuje české školství, způsobem tříletého dítěte, páté přes deváté.
   5. Proč v článku pan sociolog nehovoří o krizi rodiny (toto téma je právě masivně spojeno s nástupem 90. let), o nefunkčním sociálním a kulturním prostředí rodiny? Přičemž škola dnes naneštěstí disfunkční rodinu v mnoha případech zastupuje (opravdu vám nehodlám předávat kazuistiky pod nos, když máte ten slavný internet). Kde se berou ve 2. třídě patlající děti, jak je možné, že nejsou připraveny na školní docházku?
   6. Internet jako autorita? Konotace směřují k relevancím virtuálních světů v životě dítěte, upřednostněným před realitou? Nebo se jednalo o jakési pokřivené a nepovedené klišé? Mínil jste tím autoritu směřovanou k životní moudrosti?
   7. Morálka a etické kodexy, pokud bychom chtěli cokoli hodnotit podle internetu a virtuálních světů, zřejmě bychom narazili na problém nepřeberného kulturního odpadu v takových světech obsažených. Což nám do budoucna zřejmě přinese více případů Smíchovských vrahů – řidičů GTA.
   8. Emancipace ve smyslu zrovnoprávnění, či osamostatnění adolescenta – obsahově naprosto odlišné kategorie, opět v jaké konotaci? V čem je kantor roven patnáctiletému – hovoříme-li o výuce a vzdělávání (nesměřováno k výchově), nikoli o hodnotě lidské existence (což je téma filosofie, nikoli aplikované pedagogiky, či sociologie, i když je tento přesah brán v potaz).
   9. Moderní metody – o tom, o čem píšete ve vašem článku, věděl již J.A. Komenský před třemi sty lety, nemluvě o dalších předním. Pokud chcete hovořit o současné pedagogice, pak se seznamte s Josephem Renzullim (o němž ani netušíte, soudě dle vašeho vyjádření výše ad. zbylé body).

   Odpovědět
5. Věra napsal:

   2.9.2014 (10:14)

   poste.restante
   naprosto souhlasím – je otázkou, koho obvolal autor článku, aby se pozeptal, jestli jsou dnešní učitelé zpátečničtí, líní, nesnášenliví, neochotní a neschopní motivovat děti, aby se nadšeně učily místo hraní her na kompu – a ono že jo! Tak nějak se zrodil asi článek pana sociologa 🙂

   Odpovědět