Marek Nagy: Soukromě ve veřejném zájmu

Okolo školství je v posledním půlroce živo. A tentokrát to není jen kvůli platům učitelů nebo z důvodu zjevného podfinancování českých vysokých škol. Ministerstvo školství totiž znovu odmítá – navzdory nemalému zájmu – povolit vznik dalších soukromých základních škol. A některé z politických stran tomu přikyvují s odůvodněním, že takové školy jsou elitářské, odčerpávají talentované žáky ze systému veřejného  vzdělávání, a tím ještě víc zesilují stávající nerovnost ve společnosti.

To všechno jsou nepochybně relevantní témata k diskusi. Jak však ukazují např. dlouhodobé mediální aktivity Ondřeje Kanii (TOP09), majitele několika soukromých gymnázií, nebo Ondřeje Šteffla, provozujícího soukromé ScioŠkoly, vztah soukromého a veřejného školství je mnohem komplikovanější. Jak Kania tak Šteffl totiž ve svých komentářích a vystoupeních opakovaně upozorňují, že jejich podnikání ve vzdělávání je především výrazem a důsledkem nespokojenosti části veřejnosti i jich samých se stavem základního školství. To, o co podle svých slov i nadále usilují, je zejména systémová proměna českých veřejných škol. A to v duchu inovací, které se sami snaží ve „svých“ soukromých školách aplikovat.

Ve východočeském regionu je důkazem takových soukromých aktivit ve veřejném zájmu nepřehlédnutelná činnost ZŠ Hučák a s ní spojená konference Cesty ke vzdělávání. O její letošní třetí ročník byl opět velký zájem a kapacita konference byla podle organizátorů plná už měsíc před zahájením. O smyslu a poslání čím dál populárnějšího setkávání s nadregionálním dosahem hovoří Martina Cibulková ze spolku Jenský kruh, který je hlavním organizátorem konference. „Konferenci jsme se rozhodli pořádat ze podobných důvodů, z jakých před lety vznikl Hučák. Zajímá nás vývoj vzdělávání a důležitá je pro nás pestrost možností a přístupů. Jsme parta rodičů sdružených kolem Hučáku a naším cílem rozhodně není dělat uzavřenou komerční a elitářskou akci. Proto zveme osobnosti z mnoha vzdělávacích směrů. Na naši konferenci navíc čím dál víc chodí učitelé z těch – řečeno v uvozovkách – tradičních škol. A to je taky vlastně jeden z našich hlavních cílů – umožnit, aby nové trendy skrze naši aktivitu snáz prokapávaly do systému veřejného školství. Chceme jej tak zlepšovat a inspirovat“.

Letošní ročník Cest opět nabídl jak přednášky, tak praktické workshopy. Bob Kartous z EDUin hovořil v úvodu o nutných změnách v systému veřejného vzdělávání, aby bylo schopné připravovat děti na život ve 21. století. Šárka Miková vysvětlovala i prakticky ukazovala, jak využít psychologickou teorii typů při rozhodování o vhodnosti té které metody výuky pro jednotlivého žáka a jak to zefektivňuje učící proces. Radim Špilka zase představil metodu tzv. převrácené třídy, která umožní smysluplně využívat digitální média i v prostředí tradiční školy. Dagmar Bulová se věnovala vnitřní motivaci a jejímu místu (nejen) v montessori pedagogice. Petra Antonů, která stojí za podobným konferenčním projektem Jihlava mluví o vzdělávání, ukazovala, jak je možné využívat videa při analýze a správném nastavování komunikace mezi učiteli/rodiči a dětmi.

A Stanislava Kratochvílová pro změnu – v atmosféře doznívajícího úspěchu nejslavnější české homeschoolerky Ester Ledecké – hovořila o mýtech spojených s domácím vzdělávání.

Jan Sýkora z Hučáku, který akci spolumoderoval, k tématu nastolenému v úvodu článku doplňuje: „Koncept Cest ke vzdělávání je skvělý a poznámky o elitářství podobných aktivit nebo škol jsou spíš neporozuměním. Soukromé školy motivované elitářsky nepochybně existují. Skutečnou motivací drtivé většiny soukromých základních škol je ale snaha rodičů mít možnost vzdělávat jinak, inovativně, v souladu s jejich životním a hodnotovým nastavením. A je celkem logické, že na inovace mohou pružněji reagovat spíš soukromé školy budované „zezdola“. Ty zkoušejí, objevují cesty i slepé uličky a vším tím také nepochybně působí na veřejné školství. Konference organizovaná „našimi rodiči“ z Hučáku je pak dobrý způsob, jak poslat to fungující a inspirativní dál – právě mezi rodiče a také směrem k veřejnému školství. Věřím, že ho svým „soukromým“ působením pomáháme zlepšovat.“

Stovka účastníků z celé republiky tak nakonec především viděla a prakticky zažila, že vzdělávání a jeho metody jsou živý proces v pohybu; a domů, do veřejných i soukromých škol si odnesla nápady i inspiraci k přemýšlení o tom, jak by mohla vypadat škola, kde sami učí nebo kam posílají či budou posílat své děti. Tahle inspirace stírající hranice mezi soukromým a veřejným je hlavní hodnotou Cest ke vzdělávání.

Marek Nagy vystudoval filosofii a českou filologii na UP v Olomouci. Spolupracuje se základní školou Hučák v Hradci Králové jako fundraiser a PR pracovník.

2 komentáře: “Marek Nagy: Soukromě ve veřejném zájmu”

1. Zdeněk Sotolář napsal:

   12.4.2018 (10:29)

   „To, o co podle svých slov i nadále usilují, je zejména systémová proměna českých veřejných škol.“

   Ano, to je oblíbená mantra. Jsou stejně inspirativní jako pěstování tropického ovoce na Islandu. Ve sklenících jde totiž ledasco.

   Odpovědět
   • Jan Sýkora napsal:

     18.4.2018 (11:11)

     Přijeďte se podívat a přijďte podiskutovat – rozhodně se nemáme za co stydět a inspirace od nás přebírá mnoho dalších škol. Analogicky – i ze skleníkového pěstebního postupu mohou vzejít skvělé podněty pro běžné zemědělce :-).

     Odpovědět