Nový školní rok: Aneb Učení a vzdělávání by nemělo být mučení

Svět se vyvíjí, děti, které nyní chodí do škol, budou mít podle odhadů sebeřízené zaměstnání a budou potřebovat pochopit samy sebe. Pracovat na sobě celý svůj život. K tomu budou potřebovat umět se prezentovat, komunikovat, plánovat, chápat své emoce a další, především tzv. měkké dovednosti.

Škola ztratila funkci primárního vzdělávání. Děti, ale i dospělí se vzdělávají i mimo školu – na Skautu, chodí na kroužky, jezdí s rodiči na interaktivní výstavy, učí se na letních školách, táborech, odpoledne v jazykových školách, v kavárnách, učí se mezi sebou. Mají k dispozici videa, dokumenty, audio nahrávky. Chodit do školy pouze pro informace již nestačí. Kde ale tyto informace najít, jak s nimi kriticky zacházet, jak argumentovat by mělo být jedním z cílů učení.

Proces učení začíná už při výkladu tohoto slova. Je potřeba zpochybnit některé mýty, které jsme si předali – „učení – mučení, učíme se pouze ve škole u lavice. Učíme se pouze pod tlakem. Zbavit se porovnávání, kdo je nejchytřejší, nejlepší.  Spíše se zaměřit na silné a slabé stránky, které máme všichni. “

Jak tedy reagovat na to, že se pohled na učení mění?

Rodiče si kladou otázky a ptají se na metody, programy. Montessori,  Začít spolu, Waldorf, Intuitivní pedagogika, klasická matematika, Hejného metoda,  Škola hrou – J. A. Komenský, FIE,  Svoboda učení, Daltonův plán, Jenský plán. Co je alternativa, co ne. Všechny tyto metody mají společné to, že je kdysi vymysleli lidé, kteří s dětmi pracovali, pozorovali je a na základě pozorování vymýšleli metody, jak dětem učení přiblížit, aby je to bavilo a zároveň bylo efektivní.  Je potřeba si připustit, že žádnou metodu nemohu „navléknout“ na dítě, člověka, který se učí. Učitel by ale metody měl znát, aby mohl přinejmenším možnosti zprostředkovat a dítěti umožnit více přístupů. Každý se učíme jinak, není jeden jediný mozek stejný, nejlepší učební podmínky neznáme. V praxi je potřeba pozorovat dítě, jakým stylem se učí, soustředit se na to, jak přemýšlí, komunikuje, pak jsme schopni ho v procesu učení vést.

Všechny skupiny, které se podílejí na procesu učení – Dítě-rodič, učitel si kladou otázky v souvislosti s učením.

Nejčastější otázky rodičů?

1. Jak zařídit, aby učení dítě bavilo, nejlépe, aby se do školy těšilo?

(mohu ho inspirovat, hledat i v tom, co mne nebaví něco, co se mohu naučit- příklad: vyjmenovaná slova – trénuji paměť, mohu trénovat vytrvalost, mluvit s dítětem, změnit otázky typu Jak bylo ve škole? na to – O čem jste dnes ve škole mluvili? Co jste řešili?)

1. Jak máme udělat to, aby nebyl jen na mobilu?

(přestat nadávat, že je na mobilu a přijmout technologii jako nástroj, nástroj, pomocí něhož se mohu učit – poznávání rostlin, GPS, podle zájmu dítěte)  

1. Jak vymyslet, aby ve škole rozvíjeli jeho silné stránky, aby ho podporovali.

(komunikovat s učitelem, být v kontaktu, učit se spolupracovat, pokud kritika, tak konstruktivní a respektovat kompetence, učitel by měl být odborník na metody, učení, rodič by měl být odborník na své dítě, tyto pohledy jsou velmi obohacující)  

1. Co máme dělat, když prostě nechceme každý den dvě hodiny trávit nad učením?

(pracovat se zpětnou vazbou, pořádat schůzky ve 3, dítě-rodič-učitel, pracovat s cíli, plánovat společně)

Učitelé pokládají tyto otázky.  

1. Jak mám udělat, aby mne děti respektovaly?

(uvědomit si, že pokud budu respektovat já je, budu se o ně zajímat, bude to postupně oboustranné, pokud nebudou mít hranice, naučit se to společně)

2. Jak mám přijmout to, že se mění role učitele a jak se k tomu postavit?

(vzdělávat se, účastnit se kurzů, konferencí o neurovědě ve vzdělávání, číst články, inspirovat se kolegy, přístupy, účastnit se debat o vzdělávání, stále se rozvíjet)

3. Jak především rodičům vysvětlit, proč zadávám domácí úkoly?

(pracovat na sobě a být odborníkem, vědět, jak funguje paměť, znát studijní techniky, vědět, jak pracuje oko v procesu učení, jak vnímat dynamiku skupiny, pracovat s cíli a dětem vždy říci, co se na tom daném příkladu mohou naučit)

Děti (zde velmi záleží na věku) se ptají

1. Proč se mám učit slovní druhy, k čemu mi to je?

(vést je v tom, aby se samy zamyslely, proč, kde to využiji, učit se násobilku jen proto, abych byla chytrá, je málo, násobilku potřebuji denně, například když si kupuji 15 rohlíků za 2 Kč)

2. Jak se mám učit? Přečtu si to a nic si nepamatuju.

(uvědomovat si, jak se učím, potřebuji na to klid, nebo se učím při hudbě, pamatuju si to, čemu rozumím, potřebuji při učení zkouknout i videa, mluvit o tom)

3. Proč musím opisovat výpisky? Stejně jim nerozumím.

(výpisky, pokud je opisuji pouze od učitele, mohou být výpisky jeho, může se stát, že potřebuji výpisky ve formě myšlenkové mapy, zjistit opět, co mne vyhovuje)

A kde tedy můžeme začít všichni, aby se stalo učení přínosné pro všechny? Jak navázat spolupráci?

1. Začít vnímat učení, jako oboustranně obohacující proces. Podpořit dobré vztahy a vytvořit spoluučící se skupinu. Nejsme soupeři, kdo bude mít víc jedniček, ale obohacujeme se navzájem, vnímáme, jak každý myslíme trochu jinak. Nehodnotíme, učíme se naslouchat. Učíme se chápat sami sebe.
2. Přizvat děti do procesu učení, aby se staly aktéry. Pracujeme s cíli. Učitel plánuje obsah výuky (například slovní druhy), děti mohou navrhnout, že se chtějí učit slovní druhy pomocí didaktické hry, skupinové práce, prací v centech vzdělávání)
3. Učíme se pracovat s různými nástroji v procesu učení.

Příklad: téma: Rodina

Dětem nabízím různé možnosti, nástroje k tomuto tématu. Slovník, počítač, učitel, knihy. Jsou vedeny k aktivnímu vyhledávání a zpracování témat jedinečným způsobem.

• Zaměřit se na učení ve společném sdílení, ale zachování jedinečnosti.

Příklad: Počítáme příklad 23 + 9 – výsledek je 32. Poté debata, jak jste to počítali?

Možností je několik – např. rozklad přes 10 23 + 7 + 2

nebo 3+9 je 12 + 20

další 23 +10 je 33 -1. Toto vše si společně zprostředkujeme a bavíme se o výhodnosti.

• Při procesu učení hledat odpovědi na otázky – K čemu mi to je? Proč se to mám učit?

Například obsah učiva: Slovní druhy. Forma je a díky tomuto tématu se naučím myšlenkový proces třídění, klasifikace.

• Zaměřit se na to, že pouze naučit se například vyjmenovaná slova nestačí. Je potřeba, abychom předávali i hodnotové vzdělávání – jako je respekt, svoboda, slušné chování, empatie.
• Zaměřit se na mentální operace jako je

soustředěnost, práce s představou, sebekontrola, práce s emocemi, vytrvalost a další.

A možná to nejdůležitější. Zaměřit se na podporu příjemné, důvěryhodné atmosféry. Tam, kde se cítíme dobře a cítíme přijetí, tam chceme být.

Zde je uvedeno několik možností, směrů, je vždy na vás, abyste hledali a uvědomovali si smysl a cíl. Přeji vám všem do nového školního roku hodně trpělivosti, obohacení, respektu.

citát pro vás:

„Učení má být takové, aby to, co se jim předkládá, chápali jako cenný dar a ne jako cosi povinného, co jim zkazit dobrou náladu.“

A.Einstein

Inspirující literatura:

J.Holt – Jak se děti učí, Proč děti neprospívají

F.Vester – Myslet, učit se …a zapomínat?

Ph.Dr. V.Pokorná – Rozvoj vnímání a poznávání

T.Buzan – Použávejte hlavu, Myšlenkové mapy pro děti

odkazy na další články :

https://pravednes.cz/DockalovaPetra.profil