Vojtěch Ripka: Nakolik škola pomáhá rozumět historii?

Učitelé a odborníci na vzdělávání dějepisu se shodli na tom, že změny v oblasti dějepisné výuky již probíhají, ale veřejnost včetně médií jim ne zcela dobře rozumí.

Dne 23. května 2019 se v Pražském kreativním centru uskutečnila debata odborníků na téma Nakolik škola pomáhá rozumět historii. Expertní debatu pořádala Stálá konference asociací ve vzdělávání (SKAV) a Informační centrum o vzdělávání EDUin a účastnilo se jí několik odborníků ze školství a institucí zaměřených na výuku historie. Společným východiskem zúčastněných byla znalost školního prostředí (většina panelistů aktivně vyučuje) a obeznámenost s veřejnou debatou na téma dějepisné výuky. Její obraz je médii často karikován – média zhusta předávají poselství o tragickém a zhoršujícím se stavu historického povědomí žáků a historickou neznalost odvozují od špatného stavu dějepisné výuky na školách. Panelisté, kteří dějepis přímo vyučují, anebo se podílejí na tvorbě vzdělávacích metodik, dostali na konferenci příležitost vyjádřit se k negativnímu mediálnímu obrazu a zhodnotit jej v kontextu školní reality, neboli “z druhé strany”. Stejně tak mohli v odborném kruhu společně definovat žádoucí povahu dějepisu a porovnat ji s aktuální situací, případně navrhnout praktické kroky k uskutečnění změn.

Z odborné debaty vzešly dva výrazné názorové průniky, jeden lze hodnotit jako pozitivní, druhý jako negativní. Tím prvním byla bezpochyby shoda vzdělavatelů na tom, že proměna podoby dějepisného vzdělávání se reálně odehrává. Účastníci buď přímo zavádějí inovativní vzdělávací metody do výuky, anebo pracují s učiteli, kteří se takových změn nebojí a prosazují je. Mezi realizované změny patří například posun od “výuky dat” k historickému myšlení, výuka soudobých dějin, důraz na historické souvislosti namísto memorování separátních dat, spolupráce s institucemi zaměřenými na obor moderních dějin a používání atraktivních výukových materiálů, posun od frontální výuky k výuce dialogické či projektové. Vzdělavatelé se shodli na tom, že proměna dějepisné výuky probíhá v souladu s metodikou RVP, a upozornili na to, že taková výuka se neomezuje na čas ve školních lavicích, ale přesahuje i do soukromé sféry. Dějepisem rozvíjená schopnost klást otázky nebo kriticky objevovat prameny (stopy historie) ve veřejném prostoru mají povahu dovedností spíše než znalostí. Proto někdy učitelé mohou narážet na nepochopení ze strany rodičů, jejichž výuková praxe byla jiná a kteří nyní nevědí, jak potomka ve výuce podpořit.

Co je však horší, lze toto nepochopení – a to zmiňme jako druhý, tentokrát negativní názorový průnik – pozorovat i na straně veřejných sdělovacích prostředků a jejich reportáží o “žalostném stavu” české dějepisné výuky. Podle médií se děti na školách neučí dějiny 20. století, a pokud ano, jejich historická znalost je slabá. Dovozují z toho, že školy se údajně neumí vypořádat se zájmem dětí o dějiny, případně jej neumí probudit, a používají zastaralé vzdělávací metody. Situaci na školách potom hodnotí jako zhoršující se. Přítomní vzdělavatelé tento obraz odmítli jak na základě zkušenosti s výukou (Milan Ducháček, Kamil Činátl, Pavel Ostap, Petr Koubek), tak na základě dostupných empirických dat (Jaroslav Pinkas). Pinkas z ÚSTR ukázal, že získaná data lze interpretovat různými způsoby podle toho, k jakému výsledku se chceme dopracovat, současně také že některá data média uvádějí zcela mylně či lživě. Poněkud děsivě znělo tvrzení jednoho z panelistů, že “zprávy raději vůbec nesleduje”, protože jak školní reportáže dokazují, jsou plné “zkratek, dezinterpretací a výmyslů”. Pokud však máme dosáhnout nějaké změny na poli dějepisného vzdělávání, je třeba usilovat o to, aby veřejnost byla o školní výuce adekvátně informována, a tedy aby novináři a média ustoupili od snahy podávat stereotypní a bulvární obrazy (které jsou mylné) a také aby pochopili změny, ke kterým na poli dějepisné výuky pomalu ale jistě dochází. Kulaté stoly a konference budiž příležitostí k takovému vysvětlování a diskusi.

Záznam Kulatého stolu SKAV a EDUin: Nakolik škola pomáhá rozumět historii?

Vojtěch Ripka vystudoval politologii a sociální politiku, pracuje jako lektor a vedoucí Oddělení vzdělávání Ústavu pro studium totalitních režimů.

Text vyjadřuje postoje Oddělení vzdělávání ÚSTR, které se zabývá výukou moderních dějin a vývojem vzdělávacích materiálů zaměřených na rozvoj historických kompetencí. Oddělení pracuje týmově.