Aneta Černíková: Rozdíly ve vzdělávacím systému Bavorska a Česka

Bavorská gymnázia jsou považována za školy s vůbec nejtěžší maturitní zkouškou a nejpreciznějším vzdělávacím systémem v Německu. Jak je tomu ale z pohledu Čecha?

Nejvýraznější rozdíl mezi českým a německým středoškolákem je možnost výběru střední školy. V Bavorsku má žák čtvrté třídy na výběr tři střední školy (Hauptschule, Realschule, Gymnasium), do kterých bude dále 6-8 let docházet. Přestože se dítě může přihlásit na gymnázium pouze s doporučením svého učitele, gymnázia nejsou výběrové školy, a tak, když vezmeme v potaz, že je to jediná možnost, kde ukončit vzdělání s maturitou, se úroveň těchto škol poněkud snižuje.

Kvalitu výuky ovlivňuje mnoho faktorů. Tím nejdůležitějším z nich je vzdělání vyučujícího a jeho přístup ke své práci. V Bavorsku je učitel na gymnáziu vážený člověk, kterého stát odměňuje minimálně 4.100 EUR měsíčně.

Bavorské maturity jsou sjednocené. Je zde povinná matematika, němčina a cizí jazyk, dále dva předměty dle vlastního výběru. Vyučovací látka není zdaleka tak obsáhlá jako v Česku. Klade se zde důraz na to, aby všichni právě probírané látce rozuměli, a učitel někdy opakuje jednu věc i pětkrát. Na výuce jazyků mě zaujal jejich postup podle hesla „opakování je matka moudrosti“. Žáci se jeden rok naučí poměrně velkou část gramatiky, které zatím nerozumí a neumí ji používat, ale další roky ji opakují a nalepují na to víc a víc vědomostí. Osobně si myslím, že právě ve výuce jazyků jsme (možná kvůli naší minulosti, kdy znalost cizích jazyků nebyla potřebná) za našimi sousedy pozadu. Mám zkušenosti s učiteli zaměřujícími se pouze na biflování slovíček a gramatiky, zatímco za západními hranicemi se učí ten jazyk doopravdy používat.

Českým školám je jejími studenty často vyčítána neužitečnost výuky. Lidé se ptají, k čemu jim je analytická geometrie či reakce v organické chemii. S obdivem pak sledují západní svět, kde se klade důraz na žákovu individualitu a jeho názory, a přejí si trochu z něj i u nás. Po roce v Německu jsem si ale vědoma toho, že je vlastně důležité nejdříve získat co nejvíce znalostí a informací, aby si člověk mohl vytvořit patřičný názor, a i když je nám pro náš budoucí život některý předmět absolutně neužitečný, důležité je, že se naučíme učit se.

V samotné výuce jsem zpozorovala opravdu hodně odlišností od mé české školy. Zpočátku jsem byla nadšená. Škola mi najednou nepřipadala těžká a stresující, během výuky jsme si často povídali, žádný z učitelů na nás neměl vysoké nároky, jako jsem tomu byla zvyklá. Němečtí učitelé preferují místo psaní poznámek do sešitu pracovní listy, které jsme vypracovávali téměř každou hodinu. Obecně jsme nepopsali příliš stránek v sešitu, ale ani stránek s testovými otázkami. Známkování se totiž soustředí více na aktivní účast žáků v hodinách. Spolužáci byli velmi často ústně zkoušení, čas od času jsme psali krátké opakování a dvakrát až čtyřikrát do roka nás čekala velká čtvrtletní/pololetní práce. Školám je také důležité, že se jejich žáci nepřetěžují psaním více než jednoho testu za den nebo domácích úkolů ve dny, kdy mají odpolední vyučování. Obdivuji, s jakou oddaností naslouchají učitelé svým smělým žákům, když jim bez ostychu a hlavně beze strachu, že řeknou hloupost a učitel se jim vysměje, pokládají spoustu otázek k vyučované látce.

Po několika měsících jsem si potvrdila, že všechno má i své tmavší stránky. Tento vstřícný přístup ke studentům je totiž někdy až rozmazluje. Čeští studenti jsou navyklí na určitý dril, jsou schopni větší produktivity a samostatnosti zvláště právě proto, že na ně má školský systém v porovnání s tím německých daleko větší požadavky, i když je to často velmi stresující. U našich sousedů se studenti chválí a všechno se jim omlouvá – zapomenuté úkoly, učebnice, nedodržení termínu pro odevzdání projektu… Díky tomu jsem ale měla pocit, jako bych byla malé dítě, pro které je normální, že není tak zodpovědné, hlavní je, že není ve stresu. Mým učitelům jsem teď vděčná, že jsme díky jejich přísnosti zocelení a připravení vkročit do dospělosti, protože tam nikdo nebere ohledy na to, že jsme měli včera odpolední vyučování, a tak nejsme připraveni pracovat.

Po roce v cizině jsem si konečně přestala stěžovat, že je u nás všechno špatné a nespravedlivé, protože jsem zjistila, že nikde nic není dokonalé. Navzdory všem mezerám a spoustě nedořešených věcí v českém školství jsem si jej zamilovala a bez řečí skousávám i velký nával učiva. Všem bych doporučovala poznat věci i z té druhé stránky, která se často skrývá za hranicemi naší země, protože jedině tak člověk může získat dostatek informací k vytvoření si svého vlastního názoru.

Aneta Černíková je studentkou Gymnázia J. V. Jirsíka v Českých Budějovicích a strávila jsem školní rok 2018/19 na gymnáziu v Bavorsku v rámci organizace EUREGIO Bayerischer Wald.