Petra Dočkalová: Je nám svoboda přirozená, nebo se jí učíme?

V rámci učení vždy řešíme a propojujeme témata, která jsou aktuální, zajímavá, vyplynou ze situací, které společně zažíváme. Je to vždy učební podnět, který je přínosný a využitelný pro učení a myšlení. Se skupinou dětí jsme řešili, jak se naučit oboustranný respekt. To, že můžeme mít každý jiný názor, přesto se budeme respektovat a nebudeme se slovně napadat. Na základě této debaty vyvstala tato otázka: „je nám lidem svoboda přirozená, nebo se jí učíme?“ (veškeré odpovědi jsou autentické, jsou rozšířené i o odpovědi dospělých, kterých jsme se poté i dál ptali).

Cílem bylo zamyslet se nad touto otázkou, vzájemně se obohatit, vnímat různé úhly pohledů. Také zjistit z různých zdrojů, výklad slova svoboda. Nastudovat a vyhledat články, knihy, které se věnují tomuto tématu. Poté napsat zamyšlení, svůj úhel pohledu.

Začali jsme otázkou: „Co se nám vybaví, když se řekne slovo SVOBODA?“

Odpovědi dětí, dospělých:

„Vybaví se mi nejprve příjmení Svoboda, skladatel, potom náš soused se jmenuje Svoboda“, „mně se vybaví to, že si prostě dělám, co chci“. „Svoboda? – mohu se svobodně rozhodnout, sám za sebe a za svoje rozhodnutí přijmu zodpovědnost.“ „ Sám si plánuji čas, rozhodnutí, kam pojedu na výlet, jestli autem nebo vlakem.“ „Pro mne je slovo svoboda spojeno s těžkostí, že je to prostě náročné, konkrétně: pocit zodpovědnosti za svoje rozhodnutí.“ „Svoboda, že řeknu klidně, bez výčitek NE –  že něco dělat nechci. Také to, že můžeme mít každý jiný úhel pohledu, můžeme mít i jiný názor a přesto se respektujeme – bez urážení. Prostě já respektuju Tebe a Ty respektuješ mne.“ „Za mne je slovo svoboda spojeno s rokem 1968 a je mi smutno.“ Svoboda – mám možnost se rozhodnout bez tlaku a s rozhodnutím přijmu i zodpovědnost.“ „Ta otázka mne dost vrtá hlavou: No, moc se necítím svobodně, jelikož si nemohu dovolit teď vypnout mobil a všechnu technologii a někam odjet.“

V jakém slovním spojení slyšíte nebo říkáte nejčastěji toto slovo?

„Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého, svoboda učení, Listina práv a svobod, svobodný lid, svoboda není anarchie, můžu si dělat, co chci, je přece svoboda, svoboda, znamená zodpovědnost.“

A jak to tedy vnímáte? Učil vás někdo svobodu? Je nám přirozená, nebo se ji, my lidé, učíme? Je potřeba se svobodu učit, stejně jako například soustředěnost, oboustranný respekt nebo čtení?

Nastala debata, různé úhly pohledů. Uvádím některé myšlenky:

„Svoboda je vždy spojena s hranicemi, zodpovědností. Pokud si dělám, co chci, ale na úkor druhých, tak to už není svoboda, ale bezohlednost a možná potřebuju slyšet, že takhle ne.“ „Nebo malé děti se přece postupně učí půjčovat si hračky, spolupracovat a vzájemně se respektovat.“ Svoboda začíná v rodině, tam je přece důležité se svobodně vyjádřit a každý to opravdu může mít jinak a stále je tam respekt, děti se rodí svobodné, ale pokud jsme ve společnosti, tak vnímáme i lidi okolo sebe, vždy záleží na situaci.“

Z této debaty vyplynulo, že jsou dva úhly pohledu. První, svoboda nám je přirozená.  Stačí, pokud žijeme v prostředí svobody. Důležité je okolí, to na nás má vliv. Druhý úhel pohledu – svoboda se učí. Je potřeba se naučit to, že každý může mít jiný názor. Někoho je třeba upozornit, pokud překračuje hranice a cítíme nerespekt, manipulaci.

Čerpali jsme i ze zdrojů školy Summerhill – (škola, která již tehdy fungovala jako demokratické společenství –  založena v srpnu 1921) – uvádím zde popis, který nás zaujal (od samotných studentů  Summerhillu).

Summerhill podle N.C. ale nebyl šťastnou volbou pro všechny děti. „Někteří nedokázali unést takové množství svobody a bylo jim líp v instituci s pevnými pravidly, s instrukcemi, co přesně mají dělat.“ N. C. –  tehdy 26 let, grafik žijící v Londýně.

Pak jsme se zamýšleli nad příbuznými slovy ke slovu svoboda: „ svobodný, svobodomyslný, osvobodit, svobodně, osvobození.“

Vyhledávali jsme slovo svoboda v různých zdrojích:

Svoboda je možnost, případně také schopnost volit, rozhodovat a jednat „podle své vůle,“ ať je jakákoli a nést za to přiměřenou odpovědnost. Podle W. Weischedela znamená „volný prostor možnosti volby, v jehož rámci může člověk rozhodovat sám o sobě za sebe sama.“  Tato podstatná možnost člověka, případně i jiných živých bytostí v tradičním pojetí je ovšem omezena fyzicky, například gravitací, zvenčí, například autoritou rodičů, společností, státem. Zevnitř, například sníženou příčetností, intoxikací, návykem a podobně.

Proto se někdy rozlišuje mezi svobodou vnitřní a vnější, i když ve skutečnosti jde spíš o povahu překážek a zábran, které svobodu omezují. (zdroj: wikipedie)

Slovo svoboda (Etymologický slovník, rok 2015).

„Svoboda (slovo ze 14.století), všeslovanské – sloboda, polsky swoboda. Asi od základu svob ( svůj,vlastní). Původní význam asi byl – svobodní lidé (kolektivum). Příbuzné je lotyšské svabads (volný, svobodný). Starohornoněmecký název kmene – Švábové.  Jiný, hláskotvorně méně přesvědčivý výklad vychází ze složeniny syo-pot ze syo – svůj, pot-pán. Tedy vlastně, kdo je svůj pán. Obdoba byla ve staroindickém svápati – svůj pán. V obou případech se vychází ze syo (svůj).“

Kde v životě, v jakých situacích potřebujeme svobodu?

Opět odpovědi dětí, dospělých:

„Když si kupuju něco pro sebe, v učení, když si cokoliv kupuju, v tom, s kým chci kamarádit, ve výběru na jaký budu hrát hudební nástroj“, „prostě všude a vždy“, „když přemýšlím, čím se budu živit a čemu se věnovat“, „v umění – pokud něco kreslím, potřebuju svobodu, nejde mi moc kreslit podle návodu“, „vždy s každým rozhodnutím.“

Kde vnímáte, že svobodu nepotřebujeme, nechceme ji, nebo ji nemáme?

Tato otázka vyvolala ticho, zamyšlení.

„Když je víc lidí a cestujeme společně, tak se už rozhoduju společně v rámci skupiny, nemůžu jen odejít někam, když na mne jsou další závislí. Cítím stále svobodu, ale už je to více i na dohodě, na hranicích, co je možné a co ne. Moje rozhodnutí už ovlivňuje více lidí, vše souvisí se vším.“ „ Když jsou na mně závislí další lidé, možná.“

Poté nastal čas na úvahy, zamyšlení. Tedy instrukce: „promyslete a napište zamyšlení nad slovem SVOBODA.“

Zde ukázka prací žáků. (samozřejmě s jejich svolením – Děkuji)

Svoboda

Je ovlivňována například gravitací. Fyzicky nebudeme nikdy úplně svobodní, duševně však ano. Svoboda znamená realizovat své sny, projevovat svůj názor naplno, když je to třeba, nemít zábrany, cestovat, aniž bychom byli „Husákovi“. Nosit anglické nápisy na tričkách, mít rádi umění, které se nám líbí a ne to, co předpisují zákony v občanském zákoníku. Žít naplno, sledovat v televizi něco jiného než Plechovou kavalerii, poslouchat v rozhlase anglické či německé, čínské písně. Nejlepší je zůstat nad věcí!!!!  O.P.

SVOBODA

Svoboda je dělena na vnitřní a vnější. Pro mě je svoboda hlavně volnost, povinnost, můj názor. Dříve se nemohlo nosit oblečení s anglickými nápisy. Nemohly se poslouchat anglické písně. Jsem moc rád, že jsem svobodný člověk. Svoboda má i pravidla a kdo je porušuje, musí za to nést následky. Musí čekat, že se mu něco přihodí, že ho někdo „seřve“. Nikdo by neměl překročit hranice.  J.Č.

Literatura, teorie, zdroje:

• A.S. Neill – Summerhill
• J. Holt – Jak se děti učí
• V. Satirová – Kniha o rodině
• D. Siegel – Rozvíjejte naplno mozek svého dítěte
• G. Gilbert – O dětech a výchově

Petra Dočkalová je lektorka a pedagožka, která se zabývá metodou Reuvena Feuersteina Zprostředkované učení. Pro EDUin k tomuto tématu napsala sérii článků, najdete je ZDE.

Jeden komentář: “Petra Dočkalová: Je nám svoboda přirozená, nebo se jí učíme?”

1. Doplnkycviceni napsal:

   2.10.2022 (23:05)

   Zajímavé, jak moc se o tom dá říct. Myslel jsem, že to nedotáhnu do konce, ale prezentace je dobře zrežírovaná a příjemná a dobře se čte. Čekám na další příspěvky, které mají podobnou hodnotu 🙂

   Odpovědět