Miriam Čekalová: Je všeobecné vzdělání opravdu vhodné pro všechny?

Asi teď půjdu hodně proti proudu, protože pedagogičtí odborníci ze všech stran doporučují, aby všeobecné vzdělání trvalo co nejdéle. Existuje ale spousta důvodů, proč to není vhodné pro všechny.

Jako velmi úzce vyhraněný člověk jsem už na konci základní školy věděla, co chci dělat. Zajímaly mě pouze jazyky, a protože jsem je chtěla studovat na vysoké škole, musela jsem jít na gymnázium, kde jsem přetrpěla všechny ty matematiky, fyziky a chemie, abych se poté mohla konečně věnovat tomu, co opravdu chci. S odstupem času to vnímám jako neuvěřitelnou ztrátu drahocenného času, který jsem mohla věnovat něčemu opravdu smysluplnému.

Nejen matematika rozvíjí logiku

Například matematiku jsme na gymnáziu měli asi pětkrát týdně až do čtvrtého ročníku, což je neuvěřitelné množství hodin, když uvážím, že jsem vše zapomněla už krátce po maturitě. Naprosto nerozumím tvrzení převážně učitelů matematiky, kteří tvrdí, že matematika rozvíjí logické myšlení. Domnívám se, že to nejenže není pravda, ale že jsou obory, které mohou logické myšlení rozvíjet daleko více. I studium cizích jazyků vyžaduje logické myšlení, protože dobře mluvit se ještě nikdo nenaučil jen šprtáním slovíček. Naopak v matematice si často vystačíte s naučenými vzorečky a postupy a učitelé někdy dokonce trvají na tom, aby student došel k výsledku jen tím jedním naučeným způsobem. Člověk, který matematiku nemá rád, se díky ní logicky myslet nenaučí, ale určitě najde jiný obor, ve kterém dosáhne stejného cíle, ale s nadšením.

Všeobecné vzdělání je velmi dobré u dětí, které ani v patnácti ani v osmnácti ještě nevědí, čemu by se chtěly věnovat a dává jim to tudíž čas na rozmyšlenou. Těch asi bude většina, ale není možné nebrat ohled na ty, kteří v tom naopak mají jasno. Všeobecné vzdělání patří určitě na základní školu, ale proč se třeba chemii nebo fyzice musejí věnovat studenti střední odborné školy úplně jiného zaměření?  Když si odmyslíme umělecké školy, tak v podstatě neexistují školy, kde by se studenti vyhnuli matematice, fyzice nebo chemii. Přesto je v populaci obrovské množství humanitně zaměřených studentů, kteří nic jiného, než humanitní předměty studovat nebudou. Nevolám po tom, aby se snížila úroveň vzdělanosti odstraněním náročných technických předmětů, ale po tom, aby existovala alternativa pro ty, kteří studiem technických předmětů jen ztrácejí čas.

Devátá třída je zbytečná

Čas strávený ve škole patří v naší zemi k nejdelším. Zcela zbytečně byla zavedena devátá třída na základních školách, i když to celá léta docela dobře fungovalo bez ní. Výsledkem je, že v osmnácti letech, kdy je student plnoletý, neumí vlastně ještě nic, čím by se mohl živit a nemá ani hotovou školu. Na středních školách je spousta velmi nadaných studentů, kteří jsou jednostranně zaměření a nemůžou se dočkat, až budou studovat na vysoké škole. Do té doby se ale musí učit často hlouposti a věnovat čas předmětům, o kterých vědí, že je nikdy nebudou potřebovat a že jim to jen bere čas, který by už teď mohli věnovat svému oboru. Proč musí dítě, které je extrémně nadané na technické předměty, propadnout, protože mu nejde čeština? Proč musí neúspěch zažívat děti, které jsou výborné na jazyky nebo češtinu, ale které nemají žádný talent na matematiku nebo fyziku? Nejde spíš o to, abychom rozvíjeli to, co jim jde a nesnažili se z nich za každou cenu vykřesat něco, co v nich není? Vždyť tohle je jen způsob, jak v dětech potlačit kreativitu a všechny je zprůměrnit. Odvádí je to od toho, v čem vidí smysl, k tomu, v čem smysl nevidí.

Problémy školství vnímáme během studia skoro všichni, ale opuštěním školy se na ně snažíme rychle zapomenout a jen málokdo se jim věnuje ještě poté, co se ho přestanou týkat. Pak jen doufáme, že tím systémem bez úhony projdou i naše děti, které taky nechápou, proč ještě přežívají věci, které už jsou dávno nefunkční.

Učitelé to často chtějí změnit

Jako bývalá učitelka musím říct, že učitelé mají často velkou snahu o změnu – obzvláště v začátku – ale bez změny systému těžko něco výrazně ovlivní. Stejně jako ve zdravotnictví, které neléčí celého člověka, ale jen jednotlivé příznaky, ani ve školství není dítě vnímáno jako celek, ale je rozkouskováno na jednotlivé předměty. Takže jestliže učitel učí studenty jen jeden předmět, tak je vlastně dobře nezná a posuzuje je jen podle toho, jak jim jde ten jeho předmět. Pokud má tedy student v nějakém předmětu velké problémy, má učitel podvědomou tendenci považovat ho za ne moc chytrého, i když v jiném oboru třeba exceluje.

Jak je tento přístup špatný, pochopí člověk teprve, když se ve stejné situaci ocitne jeho vlastní dítě. A to nelze vyčítat učitelům, protože jak má učitel tělocviku vědět, že to nemehlo, co ani nevyšplhá, je geniální matematik, a jak má učitelka občanky pochopit, že opravdu chytrý student se nebude učit něco, co nepovažuje za užitečné, i když na to má, protože by se zpronevěřil sám sobě. Tohle není chyba učitelů, ale vzdělávacího systému, který je nepružný a nepřátelský k těm, kteří vybočují. Takový systém potom přitahuje učitele, kteří se mu co nejvíce podobají svou povahou, zatímco ti, co uvažují trochu jinak, s ním budou mít problém.

Je to problém systému

Poslední dva díly seriálu Ochránce, který právě běží na České televizi, se týkají právě takových dětí, které jsou velmi nadané, nadprůměrně inteligentní a velmi brzo vyprofilované. Současný systém ale těmto dětem moc šancí nedává. Proč by dítě nadané čistě matematicky nemohlo mít zjednodušené studium jazyků a proč dítě, které zajímá jen filozofie, nemohlo studovat především humanitní předměty? Současný systém všeobecného vzdělání je dlouhodobě neudržitelný a vzájemně neprostupný. Ničí individualitu a staví mládež do situace, kdy v 19 letech v podstatě nic neumějí. I mnozí vysokoškoláci by dnes byli rádi, kdyby třeba dnes uměli řemeslo, byť ne dokonale, a měli tak více možností, jak v průběhu života měnit zaměstnání. Ale potřeba znát povrchně všechno bere člověku čas, který by věnoval tomu, co ho opravdu baví. Ale na tom, jak bude vzdělání rozvíjet jednotlivce, přece závisí rozvoj celé společnosti. Naše věčná kritika vlády a poměrů nikdy neskončí a společnost se nikdy nezmění k lepšímu, pokud se nezmění systém vzdělávání. Bez šťastných, sebevědomých a uvědomělých lidí nemůže vzniknout žádná opravdu fungující společnost. Vzdělání je vlastně ten nejdůležitější nástroj změny, který máme.

Miriam Čekalová pracuje jako soudní překladatelka z angličtiny na volné noze. Dva roky učila na střední škole angličtinu a španělštinu a dva roky totéž ve večerních kurzech pro dospělé. Má syna. Věnuje se studiu dalších cizích jazyků a malbě.